Červen 2013

Fakt bys nešel??

29. června 2013 v 12:07 | It doesn't matter |  Diary
Ahoj. Vím, že ten nadpis asi není moc srozumitelný, ale brzy pochopíte. Vzpomínáte jak jsem psala, že jsme se dívali na ten kruh?? (Jsem z toho posraná ještě teď.) Prostě, když jsou takový ty chvíle, že někde je prostě slyšet nějaký zvuk a ta hlavní postava jde za tím zvukem, tak si prostě říkáte, že vy byste tam nešli, že tam umře. Já jsem si včera uvědomila jednu věc - taky bych tam šla. Prostě u nás doma bylo z kuchyně slyšet nějaký zvuk, a i když jsem měla strach - hlavně kvůli tomu filmu - tak jsem tam prostě šla. Vím, že tento odstavec je asi nesouvislá kravina, ale.. prostě jsem to chtěla napsat.
29. 6. 2013
Dneska mě už vážně štve to počasí. Vždycky je chvilku slunko, chvilku zataženo a tak to jde pořád dokola. Ještě k tomu jsme dopoledne zjistila, že do té Itálie nakonec nepojedeme, takže jsem celkem zklamaná, ale dalo se to čekat. Zbytek dopoledne jsem strávila čtením, ale je to takový to čtení, že můžete jednu stranku přečíst desetkrát, ale stejně z toho nic nemáte. Odpoledne mám jet ke kamarádce do nedaleké vesnice a am mám zůstat přes noc. Vůbec z toho nejsem nadšená, ale přece jen pojedu. Měla jet ještě jedna holka, ale ta nakonec nejede, takže tam s ní budu sama, což není moc dobré, protože některý její kecy za to fakt nestojí, ale třeba tam budou pěkní kluci, nebo se zas domluvíme na to jet do druhé vesnice, kde pěkní kluci vážně jsou. Jinak jsem včera za vysvědčení byla u těch větnamců. Někdy mě až překvapuje koho všechno tam nepotkáte. A nakonec to nejlepší: Za vysvědčení mi matka koupí dres Messiho ♥...

Zítra naposledy

27. června 2013 v 19:16 | It doesn't matter |  Diary
Ahoj. Tak už se to blíží - zítra dostaneme po "celoroční snaze" konečně vysvědčení. Na tom dni jsou jediný dvě věci, na který se těším. Deváťáci budou mít rozlučák, takže bude na co koukat, protože je tam jeden pěknej kluk. A odpoledne pojedem s matkou a otcek větnamcům na oběd. Sice to nebude jako každý rok, že pojedeme jenom s otcem na zmrzku, ale nevadí.
27. 6. 2013
Dneska jsme měli ve škole v podstatě volno. Jenom jsme museli odnést učebnice do skladu, což jsou jenom dvě patra a celá chodba. Jenže někdo tam musel zůstat, kdyby těm učebnicím něco bylo, takže jsem tam zůstala já a moje dvě kamarádky. Takže jsme hodinu lepily učebnice, což zábava vážně nebyla. Potom jsme došli do třídy. Učitelka řekla, že aby jsme nedělali bordel, tak si máme pustit film. Jeden spolužák vymyslel, že pustíme nějakej horor a nějak jsme se dostali k tomu, že všichni souhlasili, že se pustí kruh. Ten spolužák si sedl úplně dopředu a vedle něho si ještě sedli další kluci a v půlce filmu na toho kluka bafli. On úplně nadskočil - já jsem se prostě musela začít smát. Taky jsme si dobrovolně protáhli školu, aby jsme viděli konec filmu - stejně jsme ho neviděli. Potom jsme naskládali lavice dozadu třídy a šli jsme domů. Teďka večer k nám přišla babičky - moje smrt. Ptala se mě kam půjdu na školu a zase mi všichni nutili pedák. Ale zato může Ondřej. Prostě on bydlí pár domů od nás (má dvě ségry atd.). Prostě jejich rodinu (hlavně ho) znám už od mala. On je asi o dva roky starší. A všichni mi ho pořád dávají za příklad, a no protože šel na pedák...

Přesvědčit samu sebe...

25. června 2013 v 16:51 | It doesn't matter |  Diary
Ahoj. Zjistila jsem, že v poslední době se mě čín dál víc lidí ptá, koho vlastně chci. V pravdě jsou to hned tři kluci, ale nikdo o tom třetím prostě neví. Nebo spíš se všechny (a hlavně sebe) snažím přesvědčit, že toho třetího nechci, ale ono to tak prostě není. Zbožňuji ho; je krásnej, vtipnej, fakt se s ním suprově kecá a dokonce mě i v jednu dobu chtěl; jenže ono se to v jednu chvíli pokazilo. A od té doby se mi vpodstatě vyhýbá. Jenže kdykoliv se na něj (třeba i náhodou) otočím, tak on prostě čumí směrem ke mě. A dneska dokonce celý den seděl pořád kousek ode mě. A do toho jsem zjistila, že ho chce jedna moje kamarádka..
25. 3. 2013
Dnešek začal fakt nudně. Moje spolusedící naplánovala, že budeme celý den hrát člověče nezlob se. Když jsem jí dneska ráno řekla, že tu hru nemám ráda. Věřte tomu, nebo ne, neměla daleko do breku. Nezbylo mi nic jiného, než si s ní aspoň jednou zahrát. Nejlepší bylo, když mi potom jednou holka řekla, ať si jdu sednout za ní. No, a moje milovaná spolusedící (mimojiné hrozná kráva, kterou nikdo nechtěl) ovšem dolezla za náma. Ale bylo asi deset hodin, když jsme se jí konečně zbavili, a pak jsme se konečně začali bavit. No, a od odpoledne jsem doma a teď jím cookies ♥...

Jak na horské dráze...

23. června 2013 v 13:01 | It doesn't matter |  Diary
Ahoj. Teď v této době jsem vážně ráda, že mám tento blog a můžu se z toho vypsat, protože už mě toho vážně dost sere. Vždycky jenom přijdu domů a už na sebe všichni řveme. Nejhorší je to s mladším bráchem. Pořád na sebe jenom řveme, a když se naštve, tak po mě začne házet věci (např. tužky, hračky, apod.). K tomu ještě pořád nějaký věci bere nebo schovává a mě už to fakt přestává bavit.
23. 6. 2013
Dneska už od rána moje matka pořád něco plánuje a to mě taky už tak nějak nebaví. Celý ráno se mě ptala, kam pojedem na dovolenou. Takže i přes veškerou moji snahu dodělat čtenářský deník, jsem neudělala vůbec nic. A pak přišel oběd. Moje matka sice ví, že jediní maso, který jím, je kuřecí, ale ona prostě musela udělat krkovičku s bramborama. A ještě k tomu to všechno zabalila do alobalu s cibulí a tak to upekla. Ale aspoň se nedivila, že to ani já ani brácha nechceme jest. No, a teď odpoledne jsem se rozhodla, že si stáhnu The Carrie diares, tak snad to bude stát za to. Jinak poslechněte si tuhle písničku. Vím, že je celkem stará, ale je krásná...

Si zabila

21. června 2013 v 20:00 | it doesn't matter |  Diary
Ahoj. Pro začátek vám řeknu takovou (pro mě celkem srandovní) historku: Prostě jsme stály (já a moje dvě kamarády) ve škole na chodbě a kus od nás byly děcka z devítky. A byl tam taky jeden kluk, který se mi líbí (a není to ani jeden z těch, o kterých jsem tu už psala). Jedna z těch holek to ale nevěděla a řekla: "Ten -(jméno)- vypadá jak buzerant!" Já a ta druhá holka jsme se začaly smát, a pak ta druhá holka řekla: "Kdybys jen věděla!" Té první to samožřejmě hned došlo, ale dobře jsme se u toho nasmáli. Vím, že takto vám to asi nepřipadne vtipné, ale kdyby jste tam byli...
21. 6. 2013
Dneska jsem měla vážně neuvěřitelnou radost. Učitelka nám ukazovala známky, který máme napsaný na vysvědčení. A místo toho, abych ta měla čtyři dvojky, mám je tam jenom dvě. Jedna strašně namyšlená holka z naší třídy hned na mě: "Takový známky mít nemůžeš. Máš je stejný jako já, ale já jsem chytřejší!!" Já jí řekla jenom dík, protože jsem měla takovou radost, že ona mi byla úplně ukradená. Potom jsem ještě mluvila s naší učitelkou z češtiny, která mi řekla, že jestli budu dělat, tak jako tento rok, dá mi ten další dokonce za jedna. K tomu jsem měla odpoledne úplně poslední kytaru tohoto roku. Učitel mi opět připomněl, že mě čeká další rok absolvenťák, ale už jsem se s tím nějak smířila. Ten už jen vydržet poslední týden školy...

Talk-talk-talk-talking about

19. června 2013 v 16:35 | It doesn't matter |  Diary
Ahoj. V poslední době jsem tak trochu přemýšlela. Jo, je to o borcovi, ale ne o tom, o kterým to bylo minule. S tímhle je to složitější. Prostě asi v šesté třídě začal chodit na naši školu. Tenkrát jsem si ho popravdě moc nevšímala. Jenže když z naší školy odešel borec, kterýho jsem chtěla nade vše, začalo jsem si ho všímat. Tento rok jsem našla papír, co si psal s jedním klukem (vím, že bych to neměla číst, ale už je trochu pozdě). No, a prostě tam bylo napsaný, že mě chce. Jenže přesně měsíc na to napsal jaká jsem namyšlená piča. No a teď - teď by mě zajímalo prostě, co si myslí.
19. 6. 2013
Dneska jsem zjistila, že dostanu na vysvědčení za jedna i ze zeměpisu. YES!! Místo dvou vyučovacích hodin jsme měli besedu. Ten chlap, co to přednášel, byl prostě borec. Na to že to byla beseda tam byla sranda a rozhodně to bylo lepší než přírodopis, kterej měl být. Horší bylo, že jen, co jsem přišla domů, začali jsme na sebe s matkou řvát, a tak trocha to nepřestalo do teď. Večer bych už měla mít trenál, ale kašlu na to. Jinak není to ani půl roka, co jsme byli v Ostravě v Bludišti. No, a dneska to vysílají, takže všem vřele doporučuji se dívat...

Konečně za námi

16. června 2013 v 18:55 | It doesn't matter |  Diary
Ahoj. Popravdě nevím jestli sem nedám nějakou jinou povídku, než tu předešlou, protože se mi tam ta nějak moc nelíbila. No prostě ještě uvidíme. Jinak už jsem tři týdny bez sluchátek a fakt nervím, protože bez nich vše stojí za nic. Ale ještě týden a konečně je budu mít, takže se strašně těším.

16. 6. 2013
Sice je dneska už 16., ale já spíš napíšu o včerejšku. Takže včera; s naším školním pěveckým sborem jsme měli koncert na náměstí. S námi tam vystupoval i jeden kluk, který se mi kdysy líbil. Jenže pak se mi přestal líbit. No a teď, teď se to nějak vrátilo - prostě on je pěknej, celkem chytrej a opravdu nadanej na všechno, co dělá. Jenže chce jinou - je fakt, že ona ho nechce ani za nic a dala mu to jasně najevo, ale on se nenechal jen tak odbýt a snaží se dál. Nakonec jsem tam včera potkala i tu holku, což mě celkem naštvalo. Ale nějak jsem to zvládla. Asi tři vystoupení po nás vystupovala i moje vlastnice, která tančila princeznu - bylo to docela roztomilé. Večer jsem strávila u Disney Channelu. Znovu jsem se dívala na Hodně štěstí Charlie a tak nějak jsem si uvědomila, že PJ je úplně krutá postava - prostě je z těch herců nejlepší. Dneska jsem se konečně dodívala na tu čtvrtou řadu upířích deníku a musím říct, že jsem měla kousíček do breku. Ta scéna s Jeremym a Bonnie byla naprosto senzační a dojemná...

Naděje...

12. června 2013 v 18:32 | It doesn't matter |  Diary
Ahoj. Pro začítek jsem vám chtěla říct, že mě opravdu těší, že se zde objevují nějaké ty komentáře. Má z nich opravdu radost - takže všem vám děkuji. Další věc: Rozhodla jsem se, že na tomto blogu zveřejním svoji povídku. Zatím mám asi tak pět kapitol a je skoro podle pravdy. Jasně, že je na ní něco upraveno a to hlavně časově, protože když se měsíc nic neděje, tak to nemá smysl psát. Jména jsou tam teda opravdová, protože když jsem se je pokoušela změnit, ztrácel ten příběh na smyslu - aspoň v mojich očích. No, uvidíme jak se bude líbit vám - první díl zde bude tak za dva-čtyři dny.
stay strong hope - Google zoeken | via Tumblr
12. 6. 2013
Dnešek mi opět udělal radost. Ráno jsme dostávali písemky z matiky a mám za jedna. Potom nám učitelka ukazovala známky, co nám vychází. Zjistila jsem, že nakonec nedostanu žádnou trojku a budu mít asi jenom čtyři dvojky. Takže přece jen bych se na ten gympl mohla dostat. Odpoledne bylo už o něco horší - šli jsme do kina. Zní to možná dobře, ale bylo to všechno jenom ne dobrý. Ten film byl francouzsky s českýma titulkama, měl něco přes tři hodiny a vůbec neměl pointu - ale naštěstí se mi podařilo z tama vypadnout o půl hodiny dřív. Musela jsem jít na zkoušky z kytary. Byla jsem teda hrozně nervózní a úplně se mi třepala ruka. Ale podařilo se mi to zahrát na jedna, až na to, že jsem zase musela poslouchat keci, že si mám pořídit větší kytaru, protože to bude líp znít...

Romové aneb Téma týdne

10. června 2013 v 20:41 | It doesn't matter |  Diary
Ahoj. Takže už podruhé poprvé se mi celý tento článek vymazal, takže začínám znova). Někteří lidí (teď myslím ty z naší republiky) nenávidí Romy prostě z prinipu. Mají o nich představu, že nic nedělají, že nám jenom ubližují, apod. Ale oni takový nejsou - jasně najdou se výjimky, kteří takový jsou, ale přiznejme si takový jsou i mezi námi čechy. Znám jednoho kluka, který je Rom a ještě k tomu se narodil v Praze (další skupina lidí, kterou ostatní moc nemusí). On je prostě úžasnej a je skvělým důkazem toho, že prostě všichni nejsou stejní.
Large
10. 6. 2013
Bez deníčku by to prostě nešlo: Dneska ráno (jako ve škole) jsme měli prezentovat náš projekt. Já jsem seděla hned za učitelkou, která nás měla bodovat. Jelikož ten papír měla na klíně, tak jsem jí do toho celou dobu čuměla. A jako celkem mě to naštvalo - naší skupině (uměli jsme to zpaměti, dívali jsme se do publika, normálně jsme u toho stáli) dala dva body a jenomu klukovi (mával u toho rukama, byl otočen zády k publiku, nevydržel pět minut normálně stát, a měl tu prezentaci stáhlou z netu) dala šest dobů - a kde je jako spravedlnost?? Za to fyzika byla naprosto báječná. Učitelka nám jenom vracela testy, taky mě pochválila a řekla, že mi dá na výzo za jedna, což teďka celkem potřebuji, protože bych chtěla jít na gympl. Odpoledne jsme měli poslední trenál (tanec). Jsem za to celkem ráda, protože se mi tam teďka nechce nějak chodit - to je hlavně tím deštěm, protože dneska jsem měla tak morký vlasy, že jsem je asi 5 minut fénovala a stejně to nepomohlo....

Pro začátek

8. června 2013 v 13:20 | It doesn't matter |  Diary
Ahoj. Pro začátek tady sice nebude moc čtenářů, ale přesto se i té trošce aspoň trochu představím. Na blogu budu používat přezdívku "It doesn't matter". Pravé jméno sem pro jistotu nedám. Je mi skoro patnáct let a chodím zatím na základní školu. Opravdových kamarádů moc nemám a ty ostatní bych radši neřešila. Kluka nemám a zrovna se mi nikdo nelíbí - nebo spíš je to složité. Tento blog jsem založila hlavně proto, že o tom starém ví moc lidí, takže tam prostě nemůžu nic napsat. Přesto se i na něm občas objeví článek. Co bude obsahej tohoto blogu sem vypisovat nebudu, protože dřív nebo později na to přijdete samy.
Large

8. 6. 2013
Takže první deníček je tu: Jelikož včera večer k nám přijel strejda (na jeho motorce, při čemž cestou ztratil doklady), dneska je doma jenom mamka - prostě strajda s taťkem pracují na chatě. Někdo by řekl, že to může být pěkný den, ale není, protože mamka pořád něco chce. A do toho otravuje ještě mladší bratr, aspoň že tu není i ten starší. Když jsem dneska vstala, tak jsem se začala dívat na TVD, protože přece jen se nikdo jiný zrovna nedívá ne televizi. Do toho se ještě učím na zkoušky na ZUŠ, připravuji se na projekt, čtu Harryho Pottera a snažím se dodělat čtenářský deník. Prostě mám na víkend práce víc, než dost. K tomu se teď ještě píšou písemky, ale ty většinou dopadnou celkem dobře, takže uvidíme.....